Kuchyň je malá a Gavinův otec se rozzáří, když k nám zvedne zrak od míchání těsta na sušenky.

„Copak, copak, copak.“ Má hluboký, dunivý hlas, který se hodí k jeho mohutné postavě. „Koho to tu máme?“

Pevněji stisknu Gavinovu ruku a volnou rukou neohrabaně zamávám. „Dobrý den, já jsem Stella.“

„No tak, pojď sem a obejmi mě, holka!“ zasměje se jeho otec, díky čemuž se hned cítím jako doma. „Já jsem M