Pootevřu oči, když ucítím, jak mě opouští pevné teplo Declanova těla.

„Spi, zlato, jdu na fyzioterapii.“ Jemně mě políbí na čelo. „Přinesu ti z mý koleje nějaký věci a snídani.“

Slyším ho odejít a normálně bych zase usnula, protože brzká nedělní rána nesnáším, ale měla jsem jen jeden drink a dva panáky tequily. Zdaleka ne dost alkoholu na to, aby se mi vypnul mozek.

Nemůžu si pomoct a usmívám se,