Clářin pohled:

Cesta Uberem zpět na kampus mi uběhla jako v mlze.

Napsala jsem Vivian zprávu, že odcházím, a vymluvila se na bolest hlavy.

Což nebyla tak docela lež – po tom všem, co se stalo, mi spánky pulzovaly nahromaděným napětím.

Na koleji bylo ticho, když jsem vklouzla dovnitř. Byla jsem vděčná za tu samotu.

Metodicky a opatrně jsem ze sebe začala svlékat kostým. S každou odstraněnou vrstvou