Pohled Clary:

V hrudi se mi rozlilo něco hřejivého – prostá, nekomplikovaná náklonnost.

Stiskla jsem tlačítko pro hovor dřív, než jsem o tom mohla víc přemýšlet.

„Claro, zlato!“ Její hlas nesl tu tolik známou vřelost. „Zrovna jsem na tebe myslela. Jak se má moje holčička?“

*Nezaměstnaná. Nejistá. Zvláštně uvolněná.*

Pravda mi visela na jazyku, ale spolkla jsem ji. Babička nemusela vědět o těch cha