Clářin pohled:

Dveře za Gideonem zaklaply a já zůstala jako přimražená na gauči, prsty stále přitisknuté na hromádce výzkumných prací v místech, kde před chvílí spočívala jeho ruka.

*Co se to právě stalo?*

Tvář mě stále brněla tam, kde se jeho prsty zlehka otřely o mé vlasy. Tohle prosté gesto – tak nenucené, tak přirozené – mi rozbušilo srdce způsobem, který mi připadal nebezpečný.

Vstala jsem a