Klesání do Paříže působilo jako pád skrz vrstvy mlhy – s každým okamžikem jsem byla blíž zemi i jasnějšímu pohledu.

Opřela jsem si čelo o chladné okénko kabiny a sledovala, jak se pode mnou zhmotňuje francouzský venkov. Na polích ležely ostrůvky sněhu jako poprašek moučkového cukru a Seina se tím vším vinula jako stříbrná stuha. Nádhera. Dezorientující.

„Předpověď hlásila sníh,“ řekl Gideon záměrn