Clářin pohled:

Škvírou v sametových závěsech pronikalo sluneční světlo. Otevřela jsem oči. Hlava mi třeštila.

Ležela jsem na cizím hedvábném povlečení a na sobě měla jemnou noční košilku v barvě slonovinové kosti – ne ty tmavě červené sametové šaty, které jsem měla včera večer.

Mysl jsem měla úplně prázdnou.

Pak začaly vyplouvat na povrch roztříštěné střípky vzpomínek.

*Světla vánočních trhů. Jmel