Pohled Clary:

Felixova ruka se vznášela poblíž mého lokte, aniž by se mě dotkla.

„Pojď,“ řekl tiše. „Dáme ti něco k jídlu.“

Nechtěla jsem jídlo. Ale Felix mě už jemně, ale rozhodně vedl k výtahu.

Nemocniční kantýna byla v pátek v půl šesté večer téměř prázdná. Felix mě dovedl k rohovému stolu a za chvíli se vrátil s tácem: krůtím sendvičem, nakrájeným jablkem a horkou čokoládou v papírovém kelímku