Pohled Clary:

„Ne,“ řekla jsem. „Tedy, možná trochu. Ale to není—“ Zarazila jsem se. „Jsem v pořádku. Jen… přemýšlím.“

Gideon pustil jednou rukou volant a krátce stiskl tu mou. „Nemusíme jezdit, jestli nechceš. Můžeme se jen projít po areálu, dát si oběd. Cokoli ti bude vyhovovat.“

*Bože, Claro, vzpamatuj se.*

Když jsme vjeli na dlouhou štěrkovou cestu vedoucí k Declanovu jezdeckému centru, moje n