Pohled Clary:

To jméno mezi nás dopadlo jako kámen vržený do klidné vody.

Na okamžik jsem pocítila zvláštní vykolejení – jako by „Tristan“ bylo slovo z nějakého jiného jazyka a patřilo do úplně jiného života. K někomu, koho jsem kdysi znala v příběhu, který už dávno skončil.

Sáhla jsem po Gideonově ruce a propletla naše prsty. „No tak dobrá,“ řekla jsem, překvapená pevností svého vlastního hlasu.