Rozhovor plánovala už od čtvrtka.

Ne plánování v tom smyslu, jak naplánovala tehdejší prezentaci složky, což byla přesně ta verze plánování, která ji dostala do problémů. Tohle bylo něco jiného. Tohle spočívalo v tom, že jí v hlavě celých osmačtyřicet hodin donekonečna zněl Pipeřin hlas, a ona dospěla k závěru, že jedinou cestou ven je skutečný rozhovor. Otázky, ne prezentace. Otevřenost, ne strat