Fallon vzhlédla k Sebastienovi stojícímu ve dveřích očima rozmazanýma slzami. Jeho přítomnost působila v tu chvíli jak překvapivě, tak i zvláštně nevyhnutelně. Kancelář osvětlovala jen její stolní lampička a záře monitoru.

Paříž venku už utichla pod čerstvou vrstvou sněhu. Pokusila se sebrat, ale dřív, než to dokázala zastavit, jí unikl další vzlyk.

„Omlouvám se,“ zašeptala a otřela si tvář hřbete