Arthurova tvář zrudla do flekatého karmínu. Žíly na krku mu nabíhaly pod těsným límcem košile. Vymrštil třesoucí se prst doprostřed obývacího pokoje a namířil jím přímo na svou nejstarší dceru. „Podívej se na sebe! Valerie se pro tebe mohla vždycky přetrhnout a takhle se jí odvděčuješ?“

Sylvia se opřela o plyšové sametové polštáře pohovky. S línou, rozvážnou elegancí upravila svou pozici a přehodi