I poté, co lékař odešel, vypadal Kaelen stále zachmuřeně.

Sylvia byla úplně namol. Teď tiše odpočívala opřená o Kaelenovu hruď, rty se jí občas pohnuly, jako by si ze spaní něco mumlala.

Kaelen si ji lépe přidržel, vstal z pohovky a řekl Myře s Gideonem: „Beru ji domů.“

Gideon pozvedl obočí a zeptal se: „Neměl jsi tu se mnou pít?“

Kaelen na zlomek vteřiny zaváhal. Instinktivně ji sevřel pevněji.

„