„Ne…“

Slova „To není třeba“ měl Kaelen na jazyku, ale z nějakého důvodu je spolkl. Když konečně promluvil, jeho hlas zněl klidně: „Udělej, co uznáš za vhodné.“

S tím hovor ukončil.

Jeho už tak chladný výraz ještě více potemněl, jako by teplota v místnosti klesla o dalších pár stupňů.

„Sylvio, ty jsi vážně neuvěřitelná,“ procedil Kaelen přes zaťaté zuby.

Ptal se sám sebe: ‚Proč jsem tu nevděčnou že