Sylvia tentokrát Arthurovu nabídku neodmítla. Místo toho bez váhání souhlasila: „Jasně, brzy se vrátím.“

„Skvělé, nechám doma připravit něco dobrého k jídlu a uklidit ti pokoj. Pamatuj, zlatíčko, domov je tam, kde najdeš úkryt před bouří.“

„Jsi tak hodný, tati,“ odpověděla šťastným tónem.

V duchu se však ušklíbla: ‚Úkryt? Spíš děravá barabizna, která mě vůbec neochrání.‘

Sylvia se pro sebe chladně