Arthur, který už Sylviino panovačné chování také nemohl vystát, se do toho vložil: „Sylvie, jste sestry. Co je na tom tak hrozného nechat Giselle ve tvém pokoji? Neměla bys být tak lakomá a zajít tak daleko, abys Giselliny věci takhle vyházela ven.“

Sylvia se na Arthura podívala a veškeré zbývající city, které k němu chovala, se rázem vypařily. „Jak se opovažuje nějaká přítěž nazývat se mou sestro