Při pohledu na Kaelenovu věčně chladnou, ač nesmírně přitažlivou tvář, si Sylvia vzpomněla na minulost a zjistila, že kromě svého jednostranného nadšení a Kaelenova odmítavého chladu si nedokáže vybavit jedinou sladkou vzpomínku.

I kdyby nějaké ty hezké vzpomínky našla, možná by pak nebyla tak odhodlaná se rozvést.

Nyní jí vzpomínka na scénu z chodby, kde objímal Vivianu, vymazala i poslední zbytk