Sylvia vypadala naprosto nevinně. Natáhla ruku a silně Arthura poplácala po rameni – tak silně, až ho to skoro zabolelo. „Tati, já ti věřím.“

Když viděla, že divadlo už bylo rozehráno dostatečně a napětí dosáhlo vrcholu, rozhodla se Sylvia neztrácet s Arthurem další čas. Zvedla se z pohovky a odcházela. „Jsem trochu unavená. Jdu nahoru spát. Dobrou noc, tati.“

Bylo to poprvé za celý měsíc, co Arth