Sylvia se stále ještě pokoušela vzpamatovat, když ji Kaelenova náhlá omluva přiměla na zlomek vteřiny strnout.

Pomyslela si: ‚Tenhle arogantní, sebestředný chlap – se skutečně omlouvá? Přiznává, že překročil hranice?‘

Čekala, že si vezme, co chtěl, a pak na ni shlédne s tím svým obvyklým samolibým výrazem a pronese něco jako: „Měla bys být vděčná, že jsem se tě vůbec dotkl.“

I kdyby nezašel až tak