V panice trhl hlavou vzhůru, oči podlité krví a vytřeštěné. „Sylvie! Sylvie...“

Odpíchl se od zdi, použil ji jako oporu a vrávoral ke dveřím. Měl pocit, jako by mu hrudník proklál ostrý břit, hluboko a bez jediné kapky krve.

Běželo mu hlavou: ‚Jak jsem to mohl říct? To není možné! Tohle jsem přece nemohl říct!‘

Kaelen se klopýtavě vymotal ze dveří, přidržoval se stěny jen v tenké košili a brzy dor