„Ne.“ Sylvia Kaelena podle očekávání odmítla, a to rozhodně, bez sebemenšího zaváhání či lítosti.

„Sylvio...“

„Kdybych ještě doufala, že s tebou budu, vůbec bych na rozvod nepomyslela, nemyslíš?“ Na koutku Sylviiných úst se objevil slabý náznak úsměvu, který Kaelenovi připadal jako výsměch jeho vlastním citům. V jejím výrazu se nijak neskrývalo odhodlání a chlad.

Ruku svěšenou podél těla neznateln