Recepční položila sluchátko, na tváři stále tentýž strojený úsměv, a s neskrývaným sarkasmem pronesla: „Je mi líto, slečno, ale pan Thorne vás nezná a ani se s vámi setkat nechce. Prosím, odejděte.“

S takovým výsledkem se Viviana pochopitelně nehodlala smířit.

Ztratila dřívější klid a zvýšila hlas: „To je nemožné! Jsem přítelkyně vašeho generálního ředitele! Jak by mě mohl neznat?“

Vyrovnaná tvář,