Sylvie na okamžik strnula, v očích se jí mihl prchavý šok. O vteřinu později tiše a nejistě hlesla: „Cože?“

„Nejsi náhrada. Nevzal jsem si tě proto, abys byla něčí náhradnicí.“ Nespouštěl ze Sylvie oči a zpotené, nervózní dlaně sevřel podél těla v pěsti.

Měl pocit, jako by na její slova čekal celou věčnost, jako by se čas vlekl hlemýždím tempem. Bylo to nesnesitelné.

Vteřiny plynuly a Sylvie se ko