Sylvii to připadalo k smíchu.

Nedokázala popsat, co v té chvíli cítila. Jen nepřítomně hleděla do Kaelenovy tváře, ponořená do myšlenek.

Kaelen si všiml, že se na něj Sylvia dívá bez mrknutí oka. V srdci se mu vzedmula vlna štěstí.

Bezděčně zvedl ruku, aby si upravil kravatu, v obavě, že by i nepatrný záhyb mohl v očích jeho ženy poškodit jeho vzhled.

„Můžeš jít.“ Přešel k Nolanovi a bez jakéhokol