Kaelen sledoval, jak jeho sestra neúprosně kárá jeho snové já, a když spatřil svůj vlastní bledý, provinilý výraz, pocítil zvláštní uspokojení.

‚Ano, jsem parchant. Jak bych si vůbec mohl zasloužit Sylviino odpuštění?‘ pomyslel si Kaelen.

*****

„Sylvie, mýlil jsem se. Sylvie, odpusť mi to. Prosím, odpusť mi,“ mumlal Kaelen schoulený na pohovce s trpitelským výrazem ve tváři.

Ve snu stál Kaelen pře