Sylvie cítila tíhu Kaelenova stisku a on se tvářil naprosto vážně. Jeho slova byla zdánlivě určena jí, ale zároveň zněla jako ujištění pro něj samotného.

Při pohledu do Kaelenových očí, v nichž se zračil náznak nejistoty, pocítila Sylvie náhlé bodnutí u srdce.

„Samozřejmě že budu v bezpečí. Moc o tom nepřemýšlej a přestaň snít o tom, že umírám,“ řekla podrážděně a rázně vytrhla svou ruku z jeho dl