Kaelen nasadil mírný úsměv, z něhož vůči zaměstnancům zdánlivě vyzařovala vřelost a náklonnost. Kdyby v jeho očích nebylo nezaměnitelné varování, možná by i uvěřili, že je jeho zájem opravdový.

„Ano, paní Thorneová s námi na oběd jít sice souhlasila, ale když jste teď tady vy, samozřejmě půjde s vámi. V jejím srdci jste přece vždycky na prvním místě,“ odpověděl jeden z nich.

Sotva ta slova dozněla