Sylvia už chtěla namítnout, že Vivianě ve skutečnosti nikdy nevěřila. Kdyby na to sám před chvílí nepřistoupil...

„Sylvie,“ promluvil Kaelen vážně, „ujasněme si to jednou provždy: Viviana se mi nelíbí. A nikdy se mi nelíbila.“

Natáhl ruku a přitáhl si Sylvii do náruče. „Ano, chodil jsem s ní. A nebýt toho zmatku kolem, možná bych si ji nakonec opravdu vzal.“

Kaelen sevřel rty k sobě a pocítil boda