Sylvia pootevřela rty, aby promluvila, ale jako by jí v hrdle uvízl kámen. Nevyšel z ní ani hlásek.

Kaelen na ni nechtěl dál tlačit, a tak ji po svých slovech pustil.

Pak natáhl ruku a jemně jí pročísl vlasy. „Můj tým na mě pořád čeká, abychom zahájili poradu. Měl bych jít.“

S těmi slovy ji ještě jednou něžně objal, pak otevřel dveře salonku a vyšel ven.

„Kaelene.“

Sylvia náhle zvedla hlavu, vyběh