„Když jsem ti volala, zněl jsi divně, a tak jsem tě přišla zkontrolovat,“ vysvětlila.

Jen to dořekla, Kaelen si ji přitáhl do náruče a objal ji tak pevně, že ze sebe stěží dokázal vypravit slovo.

„Sylvio, ty… víš to vůbec? Já jsem… jsem tak šťastný, vážně…“

Nesouhlasila s tím, že se k němu vrátí, ale přinejmenším jí na něm stále záleželo. Měla o něj strach, přišla za ním a ani se to nesnažila zapí