Kaelen opravdu věděl, jak využít situace.

Sylvia se s ním ale neobtěžovala hádat. Když už se jednou rozhodla dát věcem další šanci, prostě ho nechala, ať si tyhle drobné manýry užije.

Kaelen si všiml, že jeho narážku nepopřela, a byl štěstím bez sebe; po celou cestu nedokázal smazat úsměv z tváře.

„Jen mě vysaď u školní brány. Dovnitř už dojdu sama.“

Když se přiblížili ke vchodu, Sylvia konečně pr