K tomu všemu z něj vyzařovala tak mrazivá aura, že se mu lidé instinktivně klidili z cesty.

Už jen tím, jak tam stál, znemožňoval komukoli udržet s ním oční kontakt déle než vteřinu.

Kaelen cítil, jak na něj všichni zírají jako na nějakou divokou šelmu, a netrpělivost v jeho pohledu jen houstla.

Věnoval Vivianě ledový pohled, z něhož jasně čišelo neochvějné odhodlání.

„Už tak jsem ti dal kvůli tvé