Pohled Romana

Držel jsem své tělo na matraci napjaté a předstíral hluboký spánek navozený léky. Paže jsem měl zamčené v železné kleci kolem Clařina pasu a kotvily ji těsně přitisknutou k mé hrudi. Byla v pasti. Ležel jsem tam a nasával tu přirozenou, opojnou vůni, která stoupala z její kůže. Voněla jako bizarní směs svěžího deště a čistého adrenalinu. Věděl jsem, že je jí můj stisk nepříjemný, ale