Pohled Nolana

Nepřestával jsem si rukou přejíždět po jizvě, která se mi táhla od hrudního koše až k břichu. Bolelo to a ještě se to nezačalo hojit. Ale užíval jsem si každý kousek té bolesti, tak nějak mi to připomínalo Hazel. Pojmenoval jsem ji Hazel. Byla příliš krásná na to, aby byla v nemocnici celé dny bez jména.

Neměl jsem tušení, jak jsem na to jméno přišel, ale její obličej vypadal prostě