Pohled Romana

Leželi jsme tiše na posteli, její paže pevně ovinuté kolem mého pasu, jako by se bála, že jakmile všichni odejdou, zmizím i já.

Potřebovala se vyspat; doktor to doporučil, ale ona nepřestávala brečet. Hluboko uvnitř jsem věděl, že viní sama sebe z hlouposti své dcery.

„Máš... nějaký plán, že jo?“ prolomil její chraplavý hlas ticho.

„Až zavolají a uslyšíme jejich požadavky,“ odpověděl