Pohled Romana

Nadšení bylo slabé slovo; změnil jsem strategii a hrál to na hodného. Zahrál jsem roli otce, kterého by si přál mít, a on konečně promluvil.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi ho nebylo líto. Možná právě proto jsem zvolil mírnější přístup a nemučil ho, abych z něj dostal odpovědi.

„Doufám, že neplánuješ převzít moje křestní jméno,“ zeptal jsem se po dlouhé odmlce.

Ušklíbl se: „To bys c