Svírala jsem špinavý plast policejního sluchátka, až mi zbělely klouby. Ve vzduchu visel puch zatuchlého potu, levného kafe a chcánek, a mně se z něj zvedal žaludek.

„Tak copak máš za průšvih, sestřičko?“ ozval se ze sluchátka Kaelenův hlas. Čišelo z něj temné pobavení, ze kterého jsem měla chuť třísknout s tím telefonem o betonovou zeď.

Hruď se mi stáhla. Prosit tohohle psychopata o pomoc bylo ja