Pohled Harper

Jeho prsty se mi zaryly do brady tak silně, až to bolelo. Hned jsem mu ruku odplácla.

„Nesahej na mě takhle.“

Pustil mě, ale jen proto, že byl moc naštvaný na to, aby vydržel stát v klidu.

Otočil se, pak se vymrštil zpátky a udělal dva krátký kroky sem a tam, jako vlk uvězněný v příliš malé kleci. Matné světlo z okna mu přetínalo tvář a zostřovalo každý tvrdý rys. Oči měl temné a zlé