Pohled Harper

Měla jsem vědět, že to nenechá plavat.

Kaelen pořád stál ve dveřích, jednou rukou se opíral o zárubeň a celé tělo měl napjaté.

Jeho pohled zůstával upřený na mé nohy, na zkrvavené ručníky a na obvazy, které jsem měla v klíně. Už jsem mu řekla, ať vypadne. Ignoroval to se stejnou lehkostí, s jakou ignoroval každou další hranici, kterou jsem se mezi nás snažila postavit.

„Nic se nestal