Pohled Harper

Vřítila jsem se zpátky do pokoje a vztek mi pořád žhnul pod kůží.

Služebné už na mě čekaly s pečlivě prázdnými výrazy, když udělaly pukrle. Asi se snažily být ohleduplné k tomu všemu, co se v paláci právě dělo.

Jedna z nich předstoupila, její hlas byl tichý a omluvný. „Slečno Harper, musíme vás připravit na dnešní smuteční obřad.“

Jasně, obřad.

Tohle bylo přesně to, co jsem na paláci