Když vyšli z restaurace, Lyra Alistairovi lehce zatřásla rukou a hravým, zvědavým tónem se zeptala: „Proč jsi jim řekl, kdo doopravdy jsi?“

‚Bylo to vážně nutné?‘ divila se v duchu.

Alistairova tvář byla stále zachmuřená hněvem a v jeho obvykle podmanivých očích dosud jiskřilo přetrvávající podráždění.

„Chtěl jsem, aby věděl, že se po mně vozit nebude!“ odsekl Alistair s nepopiratelným vzdorem v h