Radek se na ni pobaveně ušklíbl.

„Vážně si myslíš, že ti jen tak vyklopím, co mám v plánu?“

Lyra seděla vzpřímená a neotřesitelná, pevná jako borovice.

„Máš mě tu zamčenou, odříznutou od okolního světa. I kdybys mi řekl, proč tohle všechno děláš, sotva bych ti v tom mohla zabránit, ne?“

Radek na ni mlčky zíral a úsměv na jeho rtech se ještě víc rozšířil.

„Upřímně, vážně oceňuji, jak dokážeš zůstat