Po Eleanořině poznámce se všichni v pokoji otočili k Alistairovi.

Někteří si ho dobírali, jiní jen odevzdaně vzdychli.

V Alistairovi se ozvala hrdost; chtěl, aby ho raději krmil ošetřovatel.

Jakmile se však střetl s Lyřinýma nádhernýma očima, všechno, co chtěl říct, se rázem vypařilo.

Pod tolika neznámými pohledy Alistair jen zatnul zuby a jedl dál.

Musel uznat, že to jídlo bylo opravdu vynikající