Lyra stála jako přikovaná, Alistairova slova ji naprosto zaskočila.

V ložnici se rozhostilo trapné ticho.

Alistair okamžitě litoval toho, co právě řekl.

Tvář mu zrudla a horkost se mu rozlila až ke krku.

‚Nevybalil jsem to na ni moc zhurta?‘ napadlo ho.

„Takhle jsem to nemyslel. Jenom... můžeš už jít?“ zamumlal Alistair sotva slyšitelně.

Žuchnul sebou na postel, otočil se k Lyře zády a přetáhl si