Brea's POV

„To je... pěkné jméno.“ Pustil mou bradu a udělal krok vzad. Zhluboka jsem si oddechla, protože jeho bezprostřední blízkost mi úplně mátla myšlenky. Uvažování mi teď šlo o něco lépe a udělala jsem krok dozadu, abych mezi námi vytvořila trochu odstup a mohla mu položit pár otázek.

„Kde to jsem? Co se stalo?“ zachroptěla jsem se suchým hrdlem.

„Jsi v královských komnatách. Omdlela jsi po.