Alaric's POV

„Nikdy jsi mi neřekl, jak tenké tyhle zdi jsou, a pokaždé mě necháváš křičet,“ řekla Brea, když vešla do pokoje. Stála ode mě hodně daleko, ale i tak jsem viděl, jak se jí do tváří plíží lehká červeň, a usmál jsem se.

„Pojď sem.“

Pomalu se ke mně rozešla.

„Co jsi zaslechla tentokrát? Byla to Bess? Kromě toho je dobře, když všichni vědí, komu patříš.“

Odfrkla si – vážně si odfrkla nad