Pohled Brey

Zvolala jsem hlasitě a on se ke mně otočil. Jeho oči se změnily. Vrátila se do nich ta samá divokost, jakou jsem viděla, když mrštil s Lylou o zeď. Vůbec nepřipomínal Alarica, kterého jsem znala. Oči mu rudě žhnuly a cenil tesáky.

„Pusť ho, prosím. Nestojí ti za ten čas. Prostě ho nech jít.“ Málem jsem plakala.

Otec to sledoval a já nechápala, proč se je nepokusil odtrhnout, nebo dokon