POHLED ALARICA

Věci mezi mnou a Breou se vrátily do normálu a já nedokázal skrýt své štěstí. Všichni to věděli, poznali to. Chodil jsem po hradě s úsměvem na tváři a málem jsem propustil pár lidí ze sklepení, láska nás vážně nutí dělat hlouposti.

Byli jsme na hradě už příliš dlouho. Nikdy předtím jsem s Breou nebyl venku za hradbami, možná bychom se měli projít nebo někam vyrazit, abychom se dobře