Alaricův úhel pohledu

„Jak se opovažuješ na ni sáhnout?“ Za límec jeho oblečení jsem toho muže zvedl do vzduchu, až mu nohy visely nad zemí. Oči mi potemněly, když jsem se mu zadíval do těch jeho, a ty se mu šokem rozšířily.

Sledovat Breu bylo vyčerpávající. Držely mě stíny stromů, jenže v lidském světě jich zrovna moc nebylo. Vzal jsem jednomu člověku deštník a celou tu dobu jsem za Breou a Bess